Komentáře
Sobota 2.7.
Nádherné slunečné ráno, někteří prostě nemohli dospat, a proto shromažďování zahájeno úderem osmé ranní. Dosáhli jsme úctyhodného počtu 18 kempíků a těšili jsme se na klidný začátek kempu, neboť nám byli předáni do péče skuteční "andílkové". Pouze u dvou bylo od začátku sepsáno zvláštní povolení na "speciální způsob zacházení" :-) Po povinném seznámení jednotlivých účastníků s ostatními i s prostředím, jsme odešli na oběd, kde jsme byli velmi mile překvapeni chutí i velikostmi porcí...vzhledem k venkovní teplotě opravdu náročná část dne. V podstatě jsme rádi, že zpátky jdeme z kopce. Improvizovat jsme museli hned odpoledne, při představě, že večer nás čekají zase takové hody, nutno to ze sebe nějak dostat, že? to je logické. Udělali jsme teda akční procházkový plán....kousek a lesem, takže ve stínu :-) ....no jo, ale podle toho co si vedoucí pamatovali ze svých školních let (první a poslední lásky), což je u některých velmi velmi dávno. Mlýn stál na svém místě, už nevypadá ani strašidelně, ale ještě teď paní prodavačka přehazuje drobné, protože tolik porcí zmrzliny za 10 minut neprodá za celé prázdniny. Nechali jsme za sebou slušný dojem...Staroveské děti dostanou nové prolézačky a míče na hraní...ty staré totiž dneškem dosloužily :-) No a protože první úsek trasy potěšil svou neunavitelnou lehkostí, rozhodli jsme se přitvrdit. Tož jsme si pamatovali, že tam někde v Březinách se kdysi dobře procházelo a cesta musí být furt stejná. Ale kdy se tam objevil ten zabahněný rybník a pobočka Boubínského pralesa? A nebyl ten les kdysi delší? No v každém případě jsme byli úspěšní. Děti mají skvělý vyhledávací talent...neomylně zašláply každou houbu, která se chudák omylem rozhodla vylézt na svět :-) se slovy: děti podívejte hříbek...kde? hrrrrrr...no pod tvojí nohou :-( pár jsme jim neodhalili a zítra je sníme :-) Večeře skvělá...děti si pošmákly a dospělí chrlili oheň...však už se pomalu ochlazovalo, tak nám to udělali "trochu" pikantní. Hláška dne: "Foukej foukej větříčku, schlaď mi moji hubičku...a že mám tlamu v jednom ohni, tak si ku..a větře pohni! Večer poločásek s budoucími fotbalovými komentátory...naštěstí jsme je rozdělili stolem, ale německá strana byla hlasitější...byli celí tři! No a vzhledem k tomu, že dámám se nikdo nevěnoval, odešly do svých apartmánů dříve než vypukla hromadná diskuze o věku některých hráčů seniorů (41 let) a o tom, jestli to bylo tělo, protože to vypadalo skoro jako "hákování"....tak dobrou noc rodičové, doufám, že máte fotografie svých andílků, protože průchodem přes bránu hřiště se charaktery dětí fakt trošku mění :-)
Neděle 3.7.2016
5.20 ráno? to jako fakt myslí vážně? no dobře budeme se tvářit, jako by nic a oni zalehnou a ještě usnou :-) no tak nic. Naše psssssss přes celou tělocvičnu by vzbudilo zbytek posádky, nezbývá než zaujmout pozici kobry, napojit se na wi-fi a nějak to přežít do oficiálního budíčku. Jo naše elitní pětice zažila první a poslední společnou noc, neboť dnes, pokud je neuspí fyzické vyčerpání, budou každý hlídat jiný roh tělocvičny...a prostředek :-) a jinak od rána chčije a chčije, takže výlet je ohrožen. Vzhledem k nepříznivým podmínkám je čas na nějaké fyzické zátěžové testy. Hurá i naše Anička jednu disciplínu vyhrála....je největší! Obídek opět mňamózní, i když někteří rozšířili slovní zásobu o slova fuj a blé a kulinářské znalosti dětí svědčí o pravidelném sledování Polhreicha a jeho "Ano šéfe". Ještě, že naše Země Česká oplývá tolika druhy fauny a flóry a nejsme omezeni toliko na kuřecí a vepřové...ještě máme kravičky a rybišky a králíčky s krásnýma očičkama. Tak snad jeden den se konečně děti i nají. Ale pozitivní je, že pijou a z vědeckého a forenzního hlediska je dokázáno, že brambory a rýže jim na těch pár dnů stačí a doma z nich pak budete mít velkou radost! Nakupte zásoby, naplňte lednice...nejlepší jsou ale myši :-) Nabití energií z obědových sacharidů jsme vyrazili na výlet. znalí místních i povětrnostních podmínek jsme si vyšlápli na novou naučnou stezku ve Frenštátě, slibující (podle bulletinu) 1800 metrů neuvěřitelných zážitků v lůně přírody.....no větší blbost jsme ještě neslyšeli. celá trasa je opravdu velmi "kvalitně" značená. Jsou mazaní ti naši podnikatelé. Absence jakýchkoliv orientačních nebo turistických ukazatelů vás v podstatě nutí dělat pravidelné zastávky v místních restauračních zařízeních, aby jste se mohli po dvou kilometrech obcházení hospod, vrátit na začátek, přejít asi 50ti metrový chodníček z lesa (díky naší Ivetce, která jediná pochopila šifrovací jazyk místních hoteliérů) a pak světe div se...absolvovat asi 200 metrový přechod po "evropské" dřevěné lávce s ptačími budkami a ukázkami hnízd. A kolem dokola příroda a dvě Toi Toiky...no kultura za 500,- . Zpáteční cesta ve stejném duchu, ale k autobusu jsme se vrátili...hurá (pan řidič nás vyhlížel z úplně jiné strany, ale cíl byl splněn). Dětem se podstatně vylepšily orientační smysly, protože asi celí dva jedinci si všimli, že stejnou cestou jsme už jednou šli :-) ovšem úplně se spokojili s odpovědí: "no vidíš, jsme čekali, kdo si toho všimne první" :-) Ale v podstatě je to jednoduché, když se jde celou cestu nahoru, musí se pak jít logicky dolů ne? Večeře nezklamala, opět se nám rozšířily vegetariánské řady...a to ještě neví, co je čeká zítra! Dneska dáme zase poločas fotbálku a budeme toužebně očekávat spánek a odhánět dotěrný hmyz a sny, aby se našim ovečkám spinkalo dobře...a hlavně dlouhóóó! Tak pa a zasaďte brambory a rýži, protože větší lahůdku děti v životě nejedly :-)
Pondělí 4.7.2016
Tak dneska vás milí rodičové musíme překvapit :-) Děti byly móóóc hodné. Spinkaly, běhaly, cvičily i papaly....radost pohledět. Ráno šok v pět hodin...to nemáme ani my do práce, ale dříve, než jsme zjistili, čí to je budík, tak někdo z dětí automaticky chňapnul a bylo po kvílení...no, ale i samozřejmě po spánku, protože rána jsou tak krásná, když všichni spí a ven se dere letní slunce :-) Dnes jsme se dětem trefili do chuti...žádné maso a jsme borci! Melounová svačinka a smažák na oběd...jsme nejlepší...talíře prázdné! Za odměnu někteří nasedli do naší luxusní modrobílé kytičkované limuzíny a zbytek, v rámci bobříka odvahy jel do Ostravy autobusem. Pan řidič vytřeštil oči, neuměl to chudák ani do těch chytrých mašinek nacvakat :-) Ovšem cesty autobusem mají svoje kouzlo...děti usínají tak pět minut před výstupní zastávkou! :-) Svět techniky nás trošilinku zklamal. Chtěli jsme srovnání s U6, kde jsme již s dětmi byli, a musíme říci, že se nám to zdá zbytečně moc a málo vyžití. Z našeho pohledu je U6 pro menší děti lepší. Co ovšem děti nadchlo bylo promítání příběhu ve 3D kině. Slyšet komentáře a vidět děti, jak chytají v kině sněhové vločky a uhýbají před padajícími žaludy - paráda...prostě vidíte svět dětskýma očima! Mysleli jsme si, že stánek se suvenýry zvládneme tak v pěti minutách, ale to jsme se přepočítali. Suvenýry typu plastový bumerang, odporná slizká hmota v kelímku a pytlíky s neurčitým obsahem, tvářícím se jako písek, děti nadchly a nemohli jsme je odtrhnout....Ovšem pan vedoucí se už tak šťastně netvářil...jako jediný totiž disponoval dostatečným finančním obnosem a marně se snažil děti přesvědčit, že ten poslední výlet bude naprosto úžasný a suvenýry je lepší kupovat až na něm...No vzhledem k tomu, jak to pak dopadlo, si rodičové vemte na závěrečnou dostatečné finanční obnosy, smutným očičkám prostě nešlo odolat :-) Ale musíme podotknout, že smlouvání bylo, jak na tureckém tržišti! A výsledek...minimálně jeden bumerang, nesplnil, co se od něj logicky očekávalo (anebo s ním Olda šetrný a Vinnetou zacházeli jinak no) a skončil na střeše klubovny....sliz jsme ještě neseškrábali ze všech stěn tělocvičny, neboť se na něj zdatně přilepila mouka, která se vysypala z těch záhadných pytlíků ( tak nás napadá...nebyl zrovna nějaký kolumbijský týden?). Ovšem děti byly naprosto v pohodě, protože na náš vytřeštěný výraz: "mouka? v celé tělocvičně?", bylo s nevinným výrazem odpovězeno: " ale néééé, jenom na půlce!" No stres :-) No nejsou k zulíbání? K večeři buřtguláš s chlebem a jsme na vrcholu miss sympatie :-) takže není co řešit. Vše je zapomenuto, pohádka (samozřejmě ta americká) na velkoplošné obrazovce v tělocvičně na dobrou noc a další spěšný a úspěšný den za námi :-)
Úterý 5.7.2016
Den čtvrtý...hurá jsme za půlkou :-) Byli jsme obviněni, že jsme měccí a v komentářích máme přitvrdit....tak jo...nalejeme si čistého vína. Nejdříve pochvala. Spinkali a po výborném večerníčku pro starší a pokročilé - Pán a paní Smithovi - ani neměli noční můry :-) Snídaně byla vegetariánská....mysleli jsme, že s úspěchem, načež jsme rozšířili naši slovní zásobu o veganství. "proč nejíš? Maminka mi říkala, že vajíčka nejím :-)" A dávala ti je posolené a popepřené? Ne? No tak vidíš - myslela ty nakráté na kolečka :-) Sportovní disciplíny zvládli s přehledem a vzhledem k tomu, že dneska nebyly v plánu žádné výlety, těšili jsme se všichni, jaké překvapení nás čeká na oběd. Opět nás nezklamali, výborná čočková polévka (v kombinaci s tím ranním vejcem se těšíme na noc) a světe div se...špagety s úžasnou masovou směsí, ve které se schovávaly oba druhy těch mas, které děti v podstatě nejí :-) Padaly do nich jak Němci do krytu! Vylízané talíře, funěli jsme všichni a nezbývalo než se uložit k zimnímu odpolednímu spánku, v čele s panem vedoucím, který řekl, že až do konce kempu nesnese nic jiného než brambory s bramborama, obložené zeleninovou oblohou :-) No přece byste mu to nevěřili :-) Odpolední fotbálek byl úžasný, zažili jsme opravdu suprový den a děti jsou tak hodné a fakt nevíme, o čem vám máme psát. Je to zvláštní, ale největší dobrodružství je v tom, jak se důstojně vypořádat s jídlem, které nám v Národním domě předloží (nejedná se o skrytou reklamu - páč končí :-), ale pozor pokračují u Hynečků) Večeře se nesla ve znamení Bobříka odvahy...kdo z koho....pečená kuřecí křídla, zlatavoučká s bramborovou kaší, vybízela k ohryzání na kost....no to byste ale nesměli mít sebou děti znalé dospěláckých fíglů a podvůdků. "Paní trenérko, je to divné, ale chutná to, jako kuře, je to možné?" Kouknu na ta dvě křídla, pak na dítě, jestli si ze mně dělá legraci, poněvadž důvěra je opravdu vzájemná :-) a pak s ledovým klidem odpovím: "No taky jsem si myslela, že jím kuře, ale copak kuře takhle divně vypadá, to budou křepelky" (omlouváme se, ale nutné zlo, jinak fakt nelžeme). "Aha, tak to je dobře, protože kuře já nejím :-)" Spokojeně jsem se vydali k vlastním talířům a když už to tak dobře dopadlo, v záři zapadajícího slunce přišla myšlenka dne: "Sviť sluníčko sviť, opal mi mou řiť (spisovné, netřeba pípat :-)), a že jsem holka velká-česká, neflákej se začni dneska!" Vypovězte smlouvy s RWE, po dnešku máte bioplynu na celý rok, pohádka byla opět stylová....něco s tatínkama a s polepšovnou - nebo s trenéry a polepšovnou? No každopádně, mějte klidné sny, nakupte křepelky a ať žije cholesterol! Dobrou noc :-)
Středa 6.7.2016
Dnešní komentář začneme netradičně...včerejškem. Letní bouřky jsou tááák romantické, zvláště v tělocvičně, kde si ani nemůžete stáhnou žaluzie a rachot hromu se rozléhá, hlasitěji, než středeční zkouška sirén :-) Ale popořádku. V klidu si to mašírujeme spát po velrybě se stoličkou (myšleno zub, ne fungování trávícího ústrojí) a po jedenácté hodině to přišlo...jako včera, ne dnes :-) Hromy, blesky, vítr kvílí, déšť na okna padá - listí, bahno, malá rýnka...začíná brigáda., Kyblík, hadr, ručník jen, vodu z parket vyženem! Dobrá práce, všechno klape, déšť nám trochu hlavy zkrápěl...mokré hadry nevadí - hlavně mobil zachránit!!! No a takto to zhruba bylo. Celá posádka očekává medaili cti za zachránění podlahy v tělocvičně, aby děti měly kde zahájit nový školní rok :-) Ale kromě toho, že jsme pracovali rychle, tak i potichu, protože ani jedno dítko nepostřehlo, že se v jednu ráno něco děje. No nic tréňa si ráno udělal Bobříka odvahy a vylezl na střechu napravit škody a my máme veselou historku z natáčení pro rodiče (podotýkám, že v průběhu natáčení se nikomu nic nestalo a akční scény byly natáčeny s kaskadéry :-)). Dopoledne jsme zahájili předsevzetím, že dneska uděláme dětem "sladký den", ať je ani nenapadne se pak na sladké ani podívat...jsme naivní, víme :-) První záškodnictví jsme projevili jogurtovou snídaní, následovala výborný jahůdkový svačinkový koláč a dorazit jsme to chtěli kynutými borůvkovými knedlíky...děti nás ale převezly....základní porci dvou domácích knedlí, některé zdvojnásobily, a rekord máme pět knedlíků ve dvou případech, a podotýkáme, že u mladších věkových kategorií :-) neuvěřitelné se stalo skutečností. Heslo dne tentokrát v režii dětí: "Když už máme sportovat, musíte nám cukr dát...pět knedlíků, myšičky...domů přijdou kuličky!". Odpolední sportovní hry neměly chybu, děti naspídované měsíční spotřebou sacharidů podávaly šílené výkony. 24h Lysá hora, by neměla být problém :-) Trenéři už si rvali vlasy a pokoušeli se vymýšlet nové a nové olympijské disciplíny v naději je alespoň trochu unavit. Perfektní curlingový souboj se musel pětkrát opakovat, neboť vítěz dostal jak jinak...sladkou myšičku za odměnu...a vedoucí v naději, že už musí vyhrát, opakovali soutěž pořád dokolečka. Nutno podotknout, že krabice myší je prázdná a trenéři ještě ani neochutnali :-) no nic, zítra pokračujeme, dostali jsme pytlík gumových bonbónů :-) Večeře skvělá...vepřové maso, které vlastně nikdo nejí, zmizelo z talířů a proběhla i čistě nenásilná (ten nůž mezi lopatkami hlavního šéfa nikdo neviděl, fakt!) demokratická volba zítřejšího menu. Jak jinak zvítězil zdravý "kuřízek s brkaší", oproti přírodní variantě se šťávou, ale pak pojedeme na tajný výlet, s cílem udělat panu vedoucímu radost novými dlužními úpisy (s patřičným úrokem samozřejmě), takže nám výběr doufám odpustíte. Dnešek završujeme rovněž demokraticky, mlaďoši si vybrali pohádku jak vycvičit draka a poté pro starší a pokročilé budeme hromadně fandit Walesu!...konec demokracie! Pršet doufáme nebude, takže asi dobrou noc a nashle zítra :-)
Čtvrtek 7.7.2016
Zdravíme z předposledního dne. Den plný zážitků a prožitý do posledních chvilek. Brušperský fotbalový curling se ujal a vyplnil nám celé dopoledne. Kuřízek a brkaše měly takový úspěch, že pátý přídavek se již musel rozkrávat napůl, aby zbylo na všechny! Cesta autobusem v pohodě (předpokládám, že proto, že jsme byli vyzbrojeni kyblíkem a celou rolí kuchyňských utěrek). Odpolední klid tedy poprvé dodržen. Dorazili jsme do Teplic nad Bečvou a vybaveni posledním kapesným jsme se vrhli na prohlídku tamní Zbrašovské aragonitové jeskyně. Nafasovali jsme paní průvodkyni, která se naprosto přizpůsobila potřebám dětí a několika málo dospělých. Byla úžasná :-) Zavařila si hned první otázkou, protože pak byla nucena vymýšlet neustále nové a nové, aby uspokojila všech 23 dětí, které bylo s námi (nebylo jich na začátku 19?) Tak nevím, tady něco nehraje :-) Ale nevadí nejzajímavější část teprve měla přijít...paní průvodkyně nás upozornila, že kapající voda se jmenuje kyselka a obsahuje velké množství oxidu uhličitého....jako sifon (a co je to sifon?)....no jako soda (a co je to?)....no prostě jako sodastream....jo aha, tak to měla říct hned, že? No nicméně kyselka měla zázračné účinky. Pokud na někoho kápne, mělo by to místo narůst a zkrásnět :-) Děti opět nezklamaly: "jé, mě to káplo do trenek!" - co by za to někteří dali. A zatím co se ostatní snažili včetně přítomných žen kapky všemi možnými částmi těla, přišla malá kempačka a prohlásila: "to není možné, já jsem celá mokrá!" výbuchy smíchu se nesly jeskyní starou 350 mil. let a kdo to nestihl má smůlu, myslím, že po naší návštěvě bude následovat dlouhá technologická přestávka :-) Následovala návštěva stánků se suvenýry na promenádě v Teplicích a po nás potopa...zásoba sladkostí nachystaná na celé prázdniny zlikvidována během desti minut osobního volna...cedule vyprodáno a prodavačka okamžitě po naší návštěvě rozložila katalog cestovní kanceláře :-) Večeře proběhla v klidu, naštěstí těstoviny byly opravdu lehoučké a masíčko křehoučké :-) Večer jsme po dvou trestných kolečkách nastoupili k hromadnému chorálu a hřištěm se neslo oslavné Hepi brfdej tú jú, hepi brfdej tú jú, hepi brfdej dír Dejvid......bouchalo šampáňo a nanučky v ručičkách tály stejně jako naše srdíčka. Dáme si fotbálek a ulehneme k poslednímu zaslouženému spánku. A dnešní motto? "Ať je horko, déšť či zima, na kempu je vždycky prima, parta správných vedoucích, na hřišti zní křik a smích, občas přísnost musí být, za rok kemp zas chceme MÍT!" Tak pa zítra :-)